Karel (18)

7. května 2012 v 13:16 | Saji |  Coming outy
Coming out neni vůbec lehká věc. Já si myslel, že to tak hrozný nebude, ale ono jo. Je to prostě něco, co hodně zapůsobí na psychiku a osobnost člověka a ukáže se při tom, jak je člověk silnej. Každej ho řeší jinak. Někdo má dost sil na to se sebrat a říct to okolí a hlavně rodině do očí. Já zvolil jiný způsob. Dopis.
Já to o sobě věděl odmalička, že to tak mám. A měl jsem i jasno v tom, že chci vztah, žádný úlety. A až v osmnácti to dosalo svý obrátky. Zamiloval jsem se, našel jsem úžasnej protějšek a jsem nejvíc štastnej. A to všechno mi dalo sílu vyjít se vším na povrch. Nejvíc mi záleželo a záleží na názoru rodiny, názory cizích lidí mi jsou opravdu ukradený.
Můj coming out proběhl tenhle víkend. Jel jsem k přítelovi do Prahy na víkend a rozhodl se to rozseknout. Napsal jsem rodičům 4 stránkový dopis, před odjezdem ho schoval a odjel. Rodiče si mysleli, že jedu za kamarády. A když už jsem byl večer v Praze s přítelem, napsal jsem rodičům, kde dopis najdou. To byl snad nejhorší okamžik, ta chvíle odeslání tý osudový sms, která nejde vrátit. Cítil jsem se hrozně, byl to neskutečnej nátlak a stres.
A o to větší tlak to byl, když se hodiny nic nedělo a oni se neozývali. Krátce po půlnoci jsme s přítelem seděli v místnosti, všude svíčky, nádherná atmosféra. A najednou přišla sms. Od rodičů. Nám oběma se zastavilo pomalu srdce. Ale v sms stálo něco ve smyslu, že se nemám čeho bát a hlavně se vrátit v pořádku domů. A nastal nejkrásnější moment. Moment, kdy to z vás z obrovský části opadne. A vidět mého přítele plakat radostí mi dalo v srdci nepopsatelnej pocit. Silnej zážitek …
Ale dny utekly a já se musel po víkendu vrátit domů. To bylo něco šílenýho. Rozloučení s protějškem a cesta domů, ve tmě. V autobuse nebylo místo, všichni seděli a já jedinej jsem se mačkal na schůdcích u výstupních dveří. Ve tmě autobusu mi stékaly slzy. Po hodině jsem vystoupil a čekal, až pro mě přijede auto s rodiči. To byla ta nejhorší část. Nevyhnutelná chvíle střetnutí, zjištění, jak to bude vypadat doopravdy. Srdce mi bušilo až v krku, chtělo se mi brečet, křičet, utéct, nepřemýšlet … Ale nakonec vše proběhlo poměrně ok. Nemluvili jsme o tom. Až druhý den to rodiče nějak nakousli a řekli mi, že se musím vzpamatovat, že nemůžu být na kluky. Ale jak jsem jim napsal v dopise, musí mít svůj čas na to mě takhle přijmout. Jejich syn zůstanu, budu pořád stejný, nepřijdou o mně a to je hlavní. A oni si to jednou uvědomí …
Coming out je veliká zkouška a pro takhle mladý lidi, jako já, který to podstoupí už v tomhle věku je to vlastně i taková zkouška dospělosti, dá se říct. Stát si za svým názorem, za tím, kdo jste, nenechat se otřást a zůstat upřímný sám k sobě. Je to vechno těžký a v člověku se hrozně melou emoce. Ale jedno vám povím - pokud vás rodiče milují, přijmou to a vy budete štastný. Život není jenom o veselých a pohodových chvílích, život si žádá i trochu drsnější chvíle a já tu mojí mám už za sebou z velký části. A věřim, že i ti z vás, kteří to máte teprve před sebou, v sobě tu sílu najdete a sdělíte to světu. Ať už dopisem jako já nebo jakkoliv jinak. Buďte silný :) Láska není zločin, není se za co stydět, aneb podle slov Lady Gaga "Different lover is not a sin."
Teď můžu říct, že jsem štastný, mám někoho, kdo mě miluje, podporuje a já to cítím úplně stejně a těším se a hlavně doufám, že až to rodiče přijmou, budou se těšit na to, až ho poznají. Ale všechno má svůj čas, nic se nemá uspěchat. Držím vám palce ve vašem coming outu!!! :) ) Karel



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaký máš názor na gaye a lesby ??

Pozitivní
Něco mezi
Negativní

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama